K osudu nejstaršího vesnického domu v Čechách

Dovoluji si před konferencí k výročí Národopisné výstavy připomenout problém, k němuž by se podle mého názoru měla konference vyslovit jako ojedinělé shromáždění odborných pracovníků, zabývajících se lidovou architekturou z hledisek výzkumu i muzejní a památkové péče. Na mysli mám osud nejstaršího vesnického domu v Čechách z usedlosti čp. 1 v jihočeských Mirkovicích, který byl nedávno zbořen a jehož dřevěné části jsou dnes složeny v muzeu v Klatovech. Proklamovaná znovuvýstavba tohoto domu ve skanzenu v Chanovicích je přitom z hlediska možností tohoto zařízení i vědomostí o objektu nereálná a nesmyslná. Situace bohužel zcela připomíná podobný případ s domem čp. 22 z Živohoště, objeveného v souvislosti s přípravou Národopisné výstavy a považovaného dlouho za náš nejstarší vesnický dům (dům, rozebraný zbytečně před výstavbou Slapské přehrady, zanikl při svém provizorním uložení dříve, než bylo rozhodnuto o místu jeho znovuvýstavby).

Pokud nechce být odborná veřejnost spoluviníkem i závěrečné fáze zániku mirkovického domu, je třeba začít o tomto případu urychleně otevřeně hovořit, poučit se z dosavadního vývoje a najít ze současné katastrofální situace nějaké východisko. Současné odborné setkání k tomu nepochybně skýtá patřičnou příležitost. Myslím, že na konferenci by měl být věnován čas prodiskutování této situace s návrhem svolání speciálního pracovního setkání, které by mělo najít reálné řešení problému. Z konference by měla vzejít v tomto smyslu proklamace, pokud možno vzápětí publikovaná na stránkách dalšího čísla Zpráv památkové péče, které má být věnováno problematice lidové architektury (uzávěrka tohoto čísla, pro které se shánějí materiály, má být v polovině listopadu).

prof. Jiří Škabrada, v. r.

17.10.2015