Zkuste sami rozlišit

Je tomu již čtrnáct dní, co se veřejnosti v Panské sýpce v areálu Dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm otevřela výstava Pod ochranou svatého Josefa. Příběh tesařského řemesla v českých zemích. Stručné upozornění na ni jsme již zveřejnili zde. Pozvánku najdete i na Facebooku Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity a Valašského muzea v přírodě, tedy dvou ze tří institucí, které se na vzniku výstavy podílely. Tou třetí je Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky.

Výstava potrvá dva roky, takže máte ještě dosti času ji navštívit. My jsme tak učinili již o vernisáži 14.8.2020. Sjela se na ni řada členů, přátel a příznivců SOVAMM. Klíčovou postavou byl ovšem mistr tesařský David Stejskal, který je hlavním autorem výstavy*. Velká část toho, co na výstavě uvidíte, od textů přes didaktické exponáty až po výstavní vitriny, je jeho dílem.

Na vernisáži byl David k vidění hned dvakrát. Jako živý originál v pro nás u něj nezvyklém svátečním odění:

David Stejskal s dcerou na vernisáži výstavy.

… a jako jedna ze zmotněných postav scény s tesaři zpracovávajícími plavené dříví u Karlova mostu (k vidění po celou dobu výstavy).

David Stejskal mezi tesaři ve scéně zpracování plaveného dříví u Karlova mostu.

Pro členy a příznivce SOVAMM nemusí být bez zajímavosti, že další postavou v této scéně, otočenou k nám zády, je Jiří Pokorný (v popředí na snímku v záhlaví tohoto příspěvku) i to, že na xylofonu prezentujícího zvuk a historické užití různých druhů dřevin je na březové desce zmínka o kolících z krovu našeho domu ve Šluknově.

Pouť historií tesařského řemesla začíná před 7275 lety:

Kukátko přibližující návštěvníkovi detail opracování pažení studny kamennou teslicí.

V úvodním oddílu si takto důvěrně zblízka zvětšené kukátkem můžete prohlédnout i stopy po opracování bradaticí, hlavatkou, pravou a levou širočinou na vzorcích z let 1323-1860, seznámit se s těmito a dalšími tesařskými nástroji, dřevěným materiálem, s nímž mistři tesař pracovali i tím, jak s ním pracovali včetně dokumentu o tesařích ze Študlova Neplačte vlaštovky natočeného v roce 1983 Františkem Potočným.

Oddíl výstavy s vitrinou se sekerami a dalším tesařskám nářadím.

Kromě zajímavých exponátů zasluhuje pozornost i průvodní text, z nějž zvídavý návštěvník zví leccos z toho, co mu bylo dosud o tesařském řemesle a jeho historii utajeno: – proč už tesařský mistr nemusí umět brousit pilu, – kdy je nejlepší kácet dřevo na stavbu, – zda je lépe používat ke stavbě jedli nebo smrk… Snad si to všechno i něco navíc budeme moci přečíst i v katalogu výstavy, s jehož publikováním se údajně počítá.

Prozatím na tomto místě citujeme alespoň úvodní slovo se zamyšlením autora nad smyslem výstavy:

„Naše cesta za tesařským řemeslem začíná v místě vzdáleném 7275 roků proti proudu času, kde vznikla výdřeva studny, objevená v minulém roce nedaleko Vysokého Mýta.
Otesávání dřeva do podoby trámů bývalo v oněch časech ještě zcela nadbytečné. Ke zhotovení většiny tesařských konstrukcí sloužila až do středověku přímo kulatina. A namísto řezaných prken se tehdy používaly desky vyrobené štípáním.
Nejinak tomu bylo v případě této studny. Štípané desky jsou zde ale navíc ještě jednostranně přirovnány kamennou teslicí. Na odlitku opracované strany můžete sami vidět, že se nejedná o žádnou klopotnou práci. Možnostem kamenných nástrojů totiž dokázali naši dávní sousedé skvěle uzpůsobit svůj pracovní postup.
K provázání dřevěných konstrukcí někde používali až překvapivě vyspělé spoje. Na sloupech této studny se sice zachovaly pouze drážky po osazení štpaných desek, ale z jiných neolitických nálezů známe spoje na čep a dlab nebo dlouhé průchozí čepy zajištěné kolíkem. Tento spoj se dodnes užívá k zajištění trnoží v nohou truhlářské hoblice.
Nemusí jít nutně o dřevo neolitického stáří, abychom se z jeho opracovaného povrchu dozvěděli zajímavé podrobnosti, které jinde vyčíst nelze. Na stopách nástrojů je možné sledovat rozmanitost pracovních postupů a jejich souvztažnost s konkrétní dobou nebo regionem.
Řemeslník, který se podílí na obnově historických konstrukcí, by se mohl touto cestou od dávných mistrů poučit. Jinak nelze zvrátit dnešní stav, kdy se z památek při opravách moderními stavebními postupy stávají spíše bezduché objekty.
Představy širší veřejnosti o původní podobě historických staveb podvědomě ovlivňuje současnost. Naše oči uvykly na výrobky zhotovené moderní technologií. Dokonale ploché dveře a strojově rovná zateplená fasáda jsou ovšem vzory pro opravu památek zcela nepřijatelné! Zde vám chceme ukázat, že ne pouze patina času, ale především přirozené stopy opracování dávají plochám další dimenzi a památkám jejich charakter. Stejně jako vrstevnatost barev a viditelné tahy štětce odlišují olejomalbu od tištěné reprodukce.
Zkuste sami rozlišit mezi skutečným a falešným. Dříve, když kovář kovář koval mříže, formoval na kovadlině železo do potřebných profilů. A dnes kovář při téže práci deformuje kladivem válcované profily, aby dosáhl iluze ručního opracování. Prohlédněte si tesané trámy nad svou hlavou a srovnejte je s otesáním stěnových trámů tolerančního kostela na Valašské dědině nebo chalupy z Trojanovic, postavených po roce 2000…“

Poslední věta snad někomu může připadat jako nedostatečně uctivá k hostiteli výstavy. Autor v ní ale opomněl zdůraznit jednu pro necvičené oko návštěvníka výstavy a skazenu podstatnou okolnost. Trámy nad hlavou návštěvníka výstavy jsou skutečně ručně tesané, kdežto ony ve zmiňovaných objektech rekonstruovaných ve Valašské dědině jsou řezané a neuměle přitesávané… Snad si alespoň někteří návštěvníci potřebnou rozlišovací schopnost z výstavy odnesou.

  • Výstava je jedním s výstupů projektu NAKI II s dlouhým názvem Historické dřevěné konstrukce: typologie, diagnostika a tradiční opracování dřeva.
    * Určitě by bylo vhodné uvést zde i další osoby, které se na vzniku a realizaci výstavy podílely. Jejich úplný seznam  je zatím zveřejněn pouze na vratech panské sýpky. V množství fotografií, které jsme na vernisáži pořídili, figuruje bohužel pouze v nepříliš čitelné podobě na momentce dalšího z hostů vernisáže, tesařského mistra Petra Růžičky:

Aktualizováno 2020/09/06

Zuzana Syrová - Anýžová se představuje:

Architekt. Specializace: GIS, SHP, vernakulární/lidová architektura, hliněné konstrukce. Sekretář SOVAMM. Přítel poštolek obecných.
Příspěvek byl publikován v rubrice Akce, Zprávy se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.